Ultra maraton 100 km

58380146_313015332712815_3395386915543842816_o (Kopírovat)

Michal se mnou trénuje už nějakou dobu a cílem bylo najít slabiny a lépe se připravit na dlouhé běhy. To se nám myslím povedlo a Michal si zaběhl zatím svůj nejdelší běh přes 100 km v super čase a skončil celkově na krásném 8-mém místě. Navíc se po běhu cítil dobře a neměl žádně svalové bolesti atd, což mě jen v kvalitní přípravě utvrzuje. Míchal je dříč a do každého tréninku dá maximum. Jsem rád, že mám tu možnost jej trénovat a pomoct mu se zlepšovat. Další Michalova meta je 130 km ultra v Polsku. Tak jdeme makat Michale!

Trenér Kuba

 

A teď už pohled Michala na Čavisovskou 100-vku:

 

Čavisovská 100-ry

Přestože jsem si po loňské Jesenické 100 říkal, že už takovou trať nikdy, tak jsem dychtivě čekal na info o novém ročníku. To přišlo -  J100 letos nebude!

Tak jsem brouzdal po netu a náhodou narazil na informace o nějakém pochodu. Čavisovská 100. Kousek od nás, nemusím řešit dopravu a podobně. Je to i jako běh. Koukám na trasu a jde se i kolem Moravice – známá místa.

Netrvá dlouho a registruju se. Spolu s Davidem. Nepoběžím sám, to je fajn. Líp to utíká.

Začíná příprava. Respektive pokračuje. Skoro každý den do práce z práce, cca 15 km denně. Ob víkend se zadaří s klukama výběh kolem 20-25 km.

A ještě mě Jakub driluje v posilovně. Dřepy, nohy, zadek. Pocitově vše na pohodu.

Pak přichází výběh s Kubou okolo Slezské Harty. Něco přes 42 km, rychlejší tempo. Ale po cca 30 km začíná bolet koleno a do konce je to spíš o překonávání bolesti.

Takže nabíhám na kdysi odzkoušené protahování a procvičování nohou. A doufám, že nebude v závodě moc asfaltu, to mi nesedí.

Ještě jedna změna. David marodí s kolenem.  Nakonec se z bolesti vyklubala únavová zlomenina. Běžím sám.

Den závodu si beru volno, ne jako u J100, kdy jsem jel do práce z práce na kolobce a pak ještě dvě hodiny autobusem do místa startu. Teď relax doma (nákupy, mimino atd) a pak autem půl hodiny do Čavisova.

Nahlášení proběhlo rychle, teď už jen si hraju v autě s puzzle jménem vesta + vše, co si vzít s sebou. Nějak se naskládám, převleču, protáhnu a jdeme na to.

Start probíhá jako vždy. Počkat až utečou borci bojující o první místa a pak se zařadit před chodce. Běžím poprvé s hodinkami a nahranou trasou, ale jako vždy se držím davu před sebou. Však někdo přece cestu zná. Bohužel pár kilometrů po startu po jedné odbočce mi hodinky pípají, že jsem mimo trasu. Stojím, kontroluju, skupina přede mnou utekla. Běžím blbě. Vracím se zpátky, naštěstí asi jen pár stovek metrů. Později se dozvím, že si kluci zaběhli asi 4 km…

Od teď už hodinky na očích a kontroluju trasu. Rychle se stmívá. Krásné výhledy směr osvětlená Ostrava. V údolích pod námi se převaluje mlha.

Běží se dobře. Lesní cestičky, měkký povrch po celodenním dešti trochu klouzavý. Startovní pole se roztrhalo a běžím chvilkama sám a sem tam někoho předběhnu. Chvilku nám sprchne, ale jen přeháňka a zas klid. Hvězdy a měsíc, mraky skoro žádné, snad to tak vydrží.

Od první kontroly po cca třetím brodu (boty jsou ve stavu hodně mokré a trochu mokré) se chytím dvojice běžců a běžíme společně až ke Skřípovu na občerstvovačku (26 km). Kofola, banán se solí (na ten jsem se těšil už několik dní…), doplnit vodu.

Dávám si pozor a snažím se pít dostatečně. A každou hodinu si kousnu nějakou tyčinku ze zásob.

Teď se dostávám do části trasy, kterou znám dobře. Hradec, údolí Moravice. Na to se těším. Energie dost po občerstvení. Letím dolů a nahoru (to pomaleji) a za chvilku jsem v Žimrovicích. Tam dobíhám a předbíhám další dva běžce. Neumím najít nikoho, kdo by běžel to, co potřebuji. Takže pořád sám.

Dostávám se na 40 km, Weisshunský splav. A přichází krize. Zase kolem 40 km. Nějak to mám zakleté. Žaludek se bouří, zkouším něco sníst, piju. Už nikdy nebudu běhat, spálím boty, odhlásím se z dalšího závodu. Naštěstí je úsek s prudkým stoupáním nad Melčské údolí. Takže jdu a žaludek se uklidňuje. Pak cestou na Vendelín už se trochu oklepu. Pozdravit pštrosy, pak kolem ohrad s muflonama směr Vikštejn. Od Vendelína vidím před sebou světýlko čelovky. Vypouštím hlídaní trasy, běžím za ním a pořád trochu bojuju s tou krizí.

Na Vikštejně se potkáme, projdeme kontrolu a pak spolu pokračujeme. Naštěstí si všimneme dole u Podhradí lístečku o tajné kontrole, takže se vracíme zpět dolů do obce. Kluci nás zapíšou, doplním vodu. Zjišťujeme, že jsme na 8 a 9 místě. To koukám. To jsem nečekal.

Teď už se běží dobře. Chvilku si povídáme. Pak přichází stoupák kolem Černého potoka, obíháme Jelenici. Blíží se občerstvovačka v lesních Albrechticích, ale pomalu a spoluběžec zpomaluje. Zase běžím sám.

Kupředu mě žene vidina teplé polévky. Brzy se jí dočkám. Jsou čtyři ráno, nad obzorem se začíná objevovat světlo. Teplá polévka, teplý čaj. Sedí se dobře.

A začíná akce SRAZ. S Kubou a Romanem jsme domluveni, že dám vědět z Albrechtic, v kolik asi budu na Hradci a oni mě tam budou čekat a poběží se mnou do cíle. Ale nastává problém. Jsem tu o dvě hodiny dřív než jsem předpokládal. Píšu zprávu a budu čekat, protože kluci budou vstávat až kolem pěti.

Vyrážím vstříc úsvitu. Dolů směr Hradec. Rozednívá se a za chvilku vypínám čelovku. Úsek po zelené nad Žimrovicema jdu opatrně. Kluzké kameny, listí, stejně se natáhnu. Ale naštěstí nic hrozného.

5:20 jsem na Hradci a pokračuju před Kalvárku, Bohučovice směr Podvihov. Volám si s klukama a jsme domluvení, že mě z Vršovic doběhnou.

To se podařilo na občerstvovačce v Podvihově. Dosnídal jsem ovocný kompot (chlapi, je v tom rum? Jen kapka ????) a vydali jsme se na poslední část závodu.

Těch posledních cca 25 km už jsem moc sil neměl. Bolely chodidla. Celá noc v mokrých botách a ponožkách se projevila. Puchýře sice nebyly (dobře jsem promazal vazelínou před startem), ale byly úplně skrčené polštářky pod prsty a každý kámen byl cítit. Taky už doléhala únava z nevyspání.

Ale kluci mě nenechali. To že mi sem tam utíkali, mě nutilo přidat. Motivační hlášky typu – ten kopec nedáš, vzdej to a vrať se na začátek, dneska ti to nějak neběží – mě drželi vzhůru. Za to jim patří můj dík. Kdo by jen tak vstanul v sobotu v pět, aby se vláčel s tím pomalým vzadu 25 km ????.

Postupně mě přetáhli přes poslední kopečky až do cíle.

105,5 km v čase 13 hodin 48 minut, 8 místo. Zatím můj nejdelší běh.

V cíli tři nealko piva zasyčely a hned se jelo domů. Oběd, procházka, sladký spánek.

Co dál? Regeneruju. Na další výběh se těším. Je zase třeba začít posilovat. Tahle část přípravy mi hodně pomohla, za což Kubovi děkuji. Organizátorům běhu díky za skvělý zážitek.

Tak příští rok zas…..neříkal jsem, že stovku už nikdy?? ????